Rodilý mluvčí se narodil a vystudoval školy v dané zemi. Ne každý rodilý mluvčí může být dobrým překladatelem. Dobrý překladatel musí mít nadání, vrozený cit pro jazyk i přesnost. Neméně důležité jsou délka překladatelské praxe, pečlivost, a nakonec i chuť do práce. Spojení citu pro jazyk a jazykové vybavenosti rodilého mluvčího je základem dobře odvedené práce.
Pro překladatele, který cizí jazyk vystudoval, je překlad do cizího jazyka namáhavější, protože většinou vynaloží mnohem více energie na výběr správné formulace vět a v cizím jazyce spoléhá více na doslovný překlad než samotný kontext překladu. Není si jistý, co si může v daném jazyce přesně dovolit, aby se užitím nějakého nevhodného jazykového obratu neodchýlil od originálního znění, což by mohlo zapříčinit závažné pochybení. Výsledná práce „naučeného“ překladatele nakonec dopadne buď komicky nebo křečovitě a dle naších zkušeností je často i nepoužitelná.